Den 11 - Mount Ollivier
13.1.2009
Úterý
Den 11
Ráno nás správce Campu zkásnul za nocování v autě :-). Ani jsme se nebránili i když jsme byli mimo camp.
Pak jsme jeli na íčko nahlásit náš záměr. Campování u Mueller Hut a vylezení na Mount Olliviéra a Mount Annette.
Do sedmé večer musíme být na Mueller Hut a podat správci chaty zprávu, že jsme na místě. On pak vysílačkou zahlásí dolů do údolí, že pro nás nemusí letět vrtulník :-).
Je půl desáté a my vyrážíme na dva dny do hor. Počásko nemáme úplně ideální i přesto, že ráno mělo být ještě vidět sluníčko. První půlka nám jde hezky. Horší je to výše. Je tam slabá viditelnost a obtížnější terén. Nechybí tu ani suťoviska.
Okolní vzduch je celkem studený, ale můj senzor přehřátí se objevuje :-). Je to kapička potu na špičce nosu:-).
Když dosahujeme hřebene, mlha je tak velká, že jen s obtížemi hledáme cestu. Vždy se však nějak zázračně objevuje :-). Taktéž jsou tu velice často a velice hlasitě slyšet laviny. Nikdy sem takový hlukot neslyšel. Bude to někde na druhé straně ledovce.
Po třech a půl hodinách ostrého výšlapu dosahujeme cíle. Jsme u Mueller hut a začínáme si hledat místo na stan. Nějaké jsme viděli cestou sem, ale tady nějak nic kloudného najít. Až v jedné z posledních možných oblastí nacházíme krásné místečko pro náš stan. Je to už připravený záhrab za sněhovým políčkem, ideální. Jen odkopeme pár šutříků a je to. Stan máme postavený během chvilky. Nehlásí žádný velký vítr, ale pro jistotu ještě navršujeme kameny na val, abychom byli lépe chráněni od nárazů větru.
Výškový tábor založen a teď pěkně vyzkoušet pohodlí ve stanu :-). Pořádně si odfrknout a nabrat síly. Vypadá to, že už nás dnes počasí na Mount Olliviéra nepustí. Uvidíme, jak bude zítra. Když bude lépe vidět, tak ho vylezeme a pak to seběhneme dolů. Na nějakou Mount Annette můžeme asi za
Ležíme a posloucháme laviny. Je jich tu fakt móóóc. Jsou slyšet snad každých patnáct minut. Je to hlukot, jako by byla přímo nad námi bouřka. Také poslocháme, že sem přišli nějací dva kluci a vybírají místo pro stan. Našli si místečko asi třicet metrů od nás. vylézám ven, abych pozdravil naše nové sous
edy. Zdá se, že přinesli lepší počasí.
Viditelnost už je celkem slušná. Padá rozhodnutí, že vyrazíme dobýt Mount Olliviéra (1933m.n.m.). Vylezli jsme pár výškových metrů a koukáme, že naši sousedi vyrážejí za námi se stejným cílem. Jsou rychlejší a tak nás po chvilce předbíhají. Během vylézání se úplně rozjasnilo a my měli k
onečně možnost vidět masívy a údolí kolem nás v plné kráse. Po chvilce jsm
e i vypozorovali, kde padají ty laviny. Odtávájí z jednoho menšího ledovce a valí dolů přes skaliska.
Je tu pár těžších místeček, ale i tak jsme během chvilky na Mount Olliviérovi. Je tu prima rozhled a kousek od nás je vidět i Mount Kitchener, vyšší sousední vrchol. Do sedmé hodiny máme času dost a tak lezeme i na něho. Zdá se, že z této strany je poměrně snadno slezitelný. Naši sousedi už jsou také na cestě na něho. Jíťa si tu zažívá první skutečné lez
ecké krůčky. Jde jí to
dobře. Apropó Mount Olliviér byl první horou, na kterou vylezl Edmund Hillary. :-)Zdá se, že Jíťa jde v jeho stopách. :-)Sir Hillary odpustí, ale Jíťa je vlastně lepší:-), protože po další chvilce dosahujeme 2042 metrů vysokého Mount Kitchenera. Tomu říkám bonus. Tak teď i kdyby bylo zítra hnusně, tak už se to vyplatilo. Je to nádhera.
Vracíme se ke stanu, ještě chvilku sedíme a kocháme se. Je odtud nádherný pohled na Mount Cook.
Během našeho kochání se vracejí ke stanu naši sousedi a čeká na ně nemilé překvapení. Během jejich nepřítomnosti jim papoušek Kea rozcupoval okýnko u stanu, batoh a nějaké sandále. Nechali to valét u stanu a to byla chyba. Tady se musí před Keama všechno shovávat.
Pro jistotu kontrolujeme náš stan. Všechno je naštěstí v pořádku. Protože se blížila sedm
á hodina, kdy se hlásí vysílačkou předpověd počasí a počet a jména výprav, co sem dorazily, půjdeme se nahlásit a ohřát večeři.
Když už jsme vycházeli přišel k nám děda, který se představil jako Bob a človíček, který to tu má na starosti. Pochválil nám stan, že má velice dobrou barvu, co neláká Key. Díky tomu, že nás pochválil jsme si padli velice rychle do oka :-). Je to sympatický vtipný stařík, který si rád pokecá. Vypadá to, že i dost ví o zdejším okolí.
Hlášení vysílačkou přineslo dobré zprávy. Fronta se nějak odklonila a zítra i pozítří by mělo být velice hezky.
Po véče jdeme pozorovat západ slunce. Přilétly k nám dvě Key. Takhle vypadají mírumilovně. Jítě už byla zima, nedokoukala představení zapadajícího slunce do konce a šla do stanu. Jedna Kea letěla za Jíťou a sedla si na špičku našeho úkrytu. Jíťa jí velice rychle odehnala, ale pro jistotu asi zítra než vyrazíme na Mount Annette, zbouráme stan a vše si schováme k Bobovi.
Ukládáme se ke spánku. Laviny nabraly se soumrakem na hlučnosti. Když už už usínáme, přilétá nám Kea zase na stan. Oba nás to velice rychle probralo a stejnou reakcí ve stejný čas Keouše vyplašíme. Zaslechli jsme ještě, jak to rozesmálo naše sousedy a pak už náš spánek téměř nic nerušilo.